Ať už pro nemocnici, tak výlety mimo mé domácí teritorium, přišel jsem zhruba z poloviny o oba tenisové grandslamy uplynulých měsíců. Začátkem června to bylo French Open a o ani ne měsíc později tradiční Wimbledon. Ale i tak jsem viděl z obou alespoň tu poloviční část a mohl si to pořádně užít a zhodnotit...

Mužskému tenisovému světu vládne Federer, to je jasné. Mnozí dokonce vypravují, že mu vládne až tak, že je nejlepším tenistou historie. No, nevím, až takhle odvážné verdikty mají myslím ještě čas. Ono vůbec hodnocení Federera je laickým pohledem, jaký je i ten můj, poměrně těžké - on Roger hraje s velkou lehkostí a samozřejmostí. A tak se tedy zdá, že údery a míčky, které hraje, nejsou nijak složité a že své zápasy má předem vyhrané. Jeho odpůrci tak namítají, že holt nemá konkurenci a jeho dominance je spíše způsobená okolnostmi nežli jeho schopnostmi. Je faktem, že se Federer vklínil za odcházivšího Samprase a nad Aggassim, Roddickem, Hewittem a dalšími začal vyčnívat o několik tříd více. A teď je otázkou, zda jeho konkurence je skutečně konkurenceschopná - problém porovnání Federera s ostatními velikány jako Laver, McEnroe, Connors, Villas, Borg, Lendl atd. přechází v problém porovnání soupeřů těchto excelentních hráčů - zkrátka, kdo to měl ve své době těžší. Zatímco si jedna strana stojí za tím, že je Federer tak dobrý, že nikomu dalšímu nedá ani trochu prostoru, aby vynikl, druzí namítají, že naopak nikdo další nepředstavuje žádnou reálnou hrozbu, aby byl Federer ohrožen. Faktem je, že na Federerův tenis se dá koukat - spousta excelentních úderů, velká pestrost hry. A faktem je po této neděli i to, že Federer už rozhodně není "jednookým králem mezi slepými", jak se mnozí snaží tvrdit, ale že má konkurenta, který ho skutečně dokáže prohnat a náležitě otestovat - a tím není nikdo jiný než Rafael Nadal.

Nadal je bezesporu tenistou, který se do historie zapíše též - třikrát vyhrál French Open (v řadě), drží rekord ve šňůře vítězných zápasů na antuce, po dva roky nepřtržitě světová dvojka. Ještě donedávna se mělo za to, že jde zejména o muže antuky. Sice se loni dostal do finále Wimbledonu, ovšem tento průnik na trávě se bral spíše za jeho úspěch, který nebude tak snadno opakovat, ukázalo se však, že o náhodu nešlo. Nebudu ale předbíhat a zmíním ještě jednu pikantnost - na jaře došlo k exhibičnímu zápasu, kde se Nadal s Federerem utkali na svých površích - tedy na kurtu, který byl z poloviny antukový a z poloviny travnatý. Za bernou minci tento zápas nelze brát, Nadal však vyhrál...

Ale bylo tu French Open - Nadal si brousil zuby na třetí titul, Federer na zkompletování své sbírky grandslamových titulů - French Open mu tam stále chybělo. Příslibem možného dopadnutí kosy na kámen bylo to, že na antukovém turnaji v Hamburku, který French Open předchází, byl Nadal ve finále poražen Federerem a to i dokonce s návdavkem kanáru... Byla to tak náplast na Federerovu pošramocenou jistotu, která v tomto roce zrovna pevná v kramflecích není - na jaře prohrával častěji, než jak bývalo zvykem, a skončil spolupráci se svým trenérem. French Open začalo, moji oblíbenci Safin a Nalbandian šli ven v úvodních kolech turnaje, Kuerten pro zranění ani nestartoval, Djokovič potvrdil účastí v semifinále svůj vstup do tenisové nejlepší pětky... no, zkrátka vše směřovalo k velkému finále Federer - Nadal. K němu taky nakonec došlo, oba do něj prošli s jistotou. Finále pak bylo záležitostí Nadala, Federer se docela trápil, recept nenašel, přestože měl na své raketě zisk prvního setu, což by se zápasem bývalo mohlo udělat leccos - set Federer nezískal, Nadal se dostal do laufu, Federer naopak spíše do frustrace.

V tu chvíli asi fanoušci Federera říkali něco ve stylu: "Dobrá, Nadale, i letos sis to uhájil, ale Wimbledon bude zase Rogerův." To se zdálo být plně racionální úvahou. Že ve Wimbledonu Nadal neskončí výpraskem se čekalo, ale že by se opět dostal až do finále, to už tak jisté nebylo - na trávu jsou ve hře jiní experti. Wimbledonem Federer proplul do finále stylem absolutní jistoty. To, Nadal, ten se probojoval dvěma pětisetovkami, kde to neměl vůbec lehké, ale dokázal i na trávě soupeřům vnutit svoji hru a slavit s ní úspěchy. A tak jsme tu měli po ani ne měsíci další grandslamové finále se dvěma stejnými účastníky. Že Nadal třeba zazlobí, se čekalo, ale že by to nějak zdramatizoval, to už se čekat nedalo. Očekávání se však někdy ukáže jako liché... Do zápasu vstoupil Federer jistě a vše držel pevně ve svých rukou - rázem to bylo v prvním setu 3-0 a čekalo se už pomalu, jak začnou oba v setu druhém. Nadal nakonec první set dotáhl do tie-breaku a až po velkém úsilí Federer první set získal tie-breakové přetahované. Po jistotě v úvodu utkání se najednou Federer projevoval velmi zaskočeně, jakoby jen čekal na to, až Nadal překvapí a dá mu nečekaný knock-out. Nepřála mu ani páska sítě, ani verdikty "jestřábího oka" - elektronického vyhodnocení dopadu míčku. Druhý set získává po zisku jednoho Federerova podání Nadal. Federer hraje dobře, vůbec je to krásné finále, ovšem stále působí zaskočeně a má "výpadky" - to Nadal stále přidává na obrátkách. Třetí set opět v tie-breaku pro Federera. Čtvrtý set opanuje Nadal, dvakrát bere Federerovi podání. Ten se nyní zmůže pouze na pár excelentních míčků, ovšem aktivita Nadala ho zcela zastiňuje a ubíjí - Nadal opravdu dobíhá snad vše a je nutné s ním hrát do posledního míčku. A tady to už opravdu vypadá hmatatelně s tím, že Nadal Federerovi vykrade jeho "obývák", jak se říká wimbledonskému centrálnímu kurtu. Pátý set je už zlomový, stačí jednou ztratit podání a za předpokladu, že ho soupeři lze jen těžko vzít, je to pak jistota prohraného zápasu - a Federer dosud Nadalovi podání vzal pouze jednou - v začátku, kdy Nadal teprve startoval. V pátém setu se Federer "drží" - ano, takto je třeba označit jeho roli, protože to není on, kdo udává tempo. Nadal za stavu 15-40 pro Federera promrhává dva breaky, totéž v dalším gamu při Federerově podání. Je to skutečně tak, že má Federera na lopatě. Ale přichází zlom, Federer excelentním tenisem bere Nadalovi jeho podání a následně ho prakticky nepouští k ničemu dalšímu - poslední gamy na kurtu dominuje a hraje to, co od něj asi mnozí čekali, že předvede po většinu zápasu. Nelze říct, že by hrál špatně, naopak, od obou hráčů to byly exceletní výkony, ovšem to, jak byl Federer zaskočen a Nadal naopak v laufu, trochu převažovalo váhy vývoje. Federer si nakonec svůj Wimbledon i počtvrté v řadě uhájil - ovšem Nadal mu dal zabrat mnohem víc, než on jemu na French Open... Nadal sice na Australian Open a US Open zatím postoupil vždy maximálně do čtvrtfinále, ale už to není jen hráč antukových turnajů - být dvakrát po sobě ve finále Wimbledonu a prohánět světovou jedničku a travnatého specialistu, to už o něčem svědčí...

...a ať už fandíme komukoliv, máme tu důkaz toho, že dnešní tenis není světem jednoho krále, jsou tu dva - a uvidíme, jak ten švýcarský bude dále dokazovat svou fenomenalitu.

French Open nabídlo v ženách vítězství Justine Heninové, která si turnaj v posledních letech podmanila, ale též průlom srbské teenagerky Any Ivanovičové. Tato kráska tak potvrdila, že její výsledky v sezóně nebyly náhodné. Na French Open ve finále, ve Wimbledonu v semifinále. Chtě nechtě tak musíme přiznat, že ze souboje s teenage konkurentkou v podobě naší Nicole Vaidišové vychází letos mnohem lépe - ve Wimbledonu dokonce i po přímé čtvrtfinálovém klání, kde Nicol opět nezvládla svou koncentraci a po svých třech match-ballech doslova vyklidila pole... Ovšem i tak na obou turnajích čtvrtfinále, což je moc pěkný výsledek. Na French Open se hezkým výkonem předvedla i Lucka Šafářová, bylo z toho osmifinále a na cestě do něj vyřadila francouzskou top hráčku Amelii Mauresmovou - ta z nás má už asi komplex, protože za poslední rok byla od našich hráček už čtyřikrát vyřazena z grandslamu (French Open 2006 - Vaidišová, Australian Open 2007 - Šafářová, French Open 2007 - Šafářová, Wimbledon 2007 - Vaidišová).

Wimbledon přinesl taky úspěch i v naší české mužské účasti - Tomáš Berdych zlomil hranici grandslamových osmifinále a dostal se do čtvrtfinále. Tráva mu zřejmě sedí - loni byl na travnatém povrchu ve finále turnaje v Halle, letos ho vyhrál - a i to mu vyneslo pozici sedmého nasazeného ve Wimbledonu. Turnajem procházel velmi dobrými výkony, s velkou jistotou a suverenitou - dlouho jsem od českého hráče či hráčky neviděl takovou hru, kdy by se dokázal vyvarovat zbytečných chyb a s přehledem sázet prvotřídní údery. ve čtvrtfinále však čekal Nadal a hlavně velký vítr. Bez větru se čekalo, že by Berdych Nadala mohl pořádně potrápit, ne-li vyřadit. S fujavce se však lépe vyrovnal běhavější, silovější a agresivnější Nadal a celkem hladce Berdycha ve třech setech porazil. Ale i tak dobré.

Kdo se však ve Wimbledonu pořádně ukázal, byla Marion Bartoliová. Ano, přesně ta dívčina s precizními údery, která před dvěma měsíci proplakala finále turnaje v Praze. Člověk tehdy ani netušil, že ukořistěný autogram bude podpisem velmi blízké wimbledosnké finalistky :) Marion Wimbledonem procházela výkony vyznačujícími se velkou vůlí (mnoho zápasů bylo třísetových poté, co Marion prohrála první set a dotahovala), přesností a tvrdostí úderů a chytrou hrou. Mezi těmi, kteří si na ní vylámaly zuby, byla třeba Jelena Jankovičová nebo Justine Heninová. Ve finále už nestačila na tenisově znovuzrozenou Venus Williamsovou. Každopádně pěkný výkon, jen tak dál :)

Jo, a ještě jedna věc - opět se ukázalo, že bílá tenistkám velmi sluší - velká škoda, že tuhle tradici bílého oblečení dodržuje pouze Wimbledon...