...spíše opět "neligisty", moc jsem tomu nedal. Každopádně snookerového se toho za ty 3 měsíce stalo hned několik.

No, začnu svou hrou :)) Po zápase s Madjidem v T3 jsme šel hrát s Andym Millsem. První a poslední frame jsem hrál jakž takž na své poměry dobře - co mi v prvním framu těsně nespadlo, mi v posledním spadlo. Poslední jsem vyhrál, první prohrál a ty dva vložené mezi nimi taky, takže 3-1 pro Andyho. Zápas to byl ale zajímavý - Andy je jednak srandista, jednak snookerový mentor. Takže jsem se jak zasmál, tak i něco dozvěděl ke své hře a jak ji zlepšit. V zápase nám dělal diváka/zapisovače/oznamovače náběhů (zpravidla jedničkových :)) Andyho kamarád, co sem dorazil z Británie. To byl taky srandista. Ve finále dorazil ještě další Andyho kamarád Jon Tingle a nakonec jsme si zahráli ve čtyřech snooker dle pravidel "hraje se na potopení a ne na jistoty + kdo soupeře dostane do situace, kdy soupeř uzná, že ze situace není co hrát do kapsy, hraje znovu, dokud nepotopí, nebo nedá soupeři šanci k potopení" :D

Ze skupiny jsem nakonec postoupil a vyfásl do play-off Pavla Kollera. Hráče, co snooker hraje už dlouho, a hráče, co ho hraje dost pečlivě a soustředěně. No, docela jsem se tom březnu dubnu cítil se svou hrou spokojen, a tak jsem se těšil, že by to mohl být zajímavý zápas, kde ne, že bych si věřil na výhru, ale aspoň na to, jak favorita potrápit. Dopoledne před zápasem jsem si šel do Cípu s Katjou jen tak zahrát a dát si pár tréninkových koulí. A podařilo se mi tam zlomit "dvacítkový" komplex...

Totiž - během právě března a dubna jsem takřka vždy, když jsem byl na tréninku či v zápase nějak atakoval svůj nejvyšší náběh a hodnotu 20 bodů v náběhu, kterou jsem dosud nepřekonal. Jakmile měla přijít koule, z které bych tu dvacítku překonal, prakticky vždy jsem ji zazdil. Zazdil proto, že jsem jí chtěl dát, aby ta dvacítka padla. Čím více se toto opakovalo, tím horší to bylo. A tady najednou - červená, černá, červená, růžová, červená a... povedená nahrávka na černou. To by bylo 23. A zase situace, ve které jsem v té době byl už poněkolikáté. Ale tahle byla snad nejjednodušší. Šel jsem do té černé s tím, že jí chci dát - na nic dalšího jsem nemyslel. Hlavně aby byl klid od té dvacítky. Odfoukl jsem si, proklepal ruce a hrál černou :) Padla. Chvíli jsem jásal a pak šel hrát dál. Bílá skončila u mantinelu pod černou, nehrál jsem to s žádnou nahrávkou... Ale vyšla haluzová červená přes celý stůl - a z ní nahrávka na přímou růžovou do středu. Takže to máme 24 a s růžovou to je na 30. Tak to už bych se sakra rozšoupnul :) Růžovou jsem teda nedal... Ale dvacítka z krku.

S tímto jsem šel euforicky nabitý do zápasu s Pavlem. První frame šel dobře. Sice ne s vysoce bodovanými barevnými, ale dařilo se mi zahrávat nějaké náběhy, jistoty docela vycházely, cítil jsem se dobře a soustředěně. Poté, co jsem do zápasu vlítnul, Pavel postupně stáhnul náskok a na barevných mě předehnal. Na modré jsem potřeboval snooker. Šel jsem do něj a dostal Pavla skutečně do snooker, ze kterého zafauloval. Modrou jsem posléze dal, růžovou hrál do jistoty. Pavel odehrál a na stole vznikla situace: černá zhruba na svém bodě, růžová cca 10 cm od mantinelu v polovině mezi středovou a horní rohovou kapsou, bílá kousek u modrého bodu. Potopení růžové - extrémně těžké, ba ne těžké, ale takové, které se nehraje. Občas tyhle strky zkouším, občas mi vychází. Ale tohle je zápas. Ale dnes se na to cítím i v zápase. Šel jsem do toho s tím, že se to prostě dá potopit. A taky že jo. Nahrávka na černou vyšla částečně - tedy, bylo možné černou potápět, ale ideál to nebyl a navíc bylo potřeba hrát s hráběmi a prodloužením (ano, ideál to nebyl :D). Ale zase - šel jsem do toho s pocitem, že to dám. A padlo to. První frame pro mě a jak Pavel později přiznal, trochu ho to zabořilo do křesílka. Jenže v druhém framu mě nějak přejel - aniž bych hrál o tolik hůř než v prvním. Udělal jsem ale pár chyb a těch využil. Frame třetí - opět se daří sbírat body menšími náběhy, odskakuji Pavlovi a frame nakonec vyhrávám. Vedu 2-1, hra mi jde, ale taky mě to soustředění už docela zmáhá. Další frame zcela propadám, 2-2. Poslední frame. Přestože na začátku vedu a vypadá to zase se hrou dobře, iniciativu přebírá soupeř a postupem času mě doráží celkem velkým rozdílem. 3-2 pro něj a já mám celkem plné kecky z prvního plného pětiframeáku, který jsem odehrál. Ale zápas pěkný, sice mě nakonec ta prohra vzhledem k vývoji zápasu mrzela, ale co bych zase chtěl...

Následuje snookerová pauza - turnaj T4 se plete s diplomkou a státnicemi. Trénovat nechodím, po měsíci nesnookerování mě čeká zápas ve skupině s Lukášem Korbou - ligovým nováčkem. Ruku mám tuhou, bez citu, ale postupem zápasu se jakž takž rozehrávám, spíš mi vadí nastupující nachlazení :) První frame prohrávám, další dva vítězím, poslední prohrávám. 2-2 a jsem celkem spokojený, Lukáš hrál pěkně a zvlášť mu vycházely dlouhé koule, proti němu to fakt chtělo dobré jistoty, které se mi moc nedařily. Další zápas s Vladimírem Treybalem jsem musel skrečovat a pak mě čekal, hohó, donedávna držitel nejvyššího soutěžního náběhu u nás, Mario Marič. T3 v první lize neodehrál, takže sestoupil do Open ligy. No, dostal jsem 4-0 a bylo po hodině a pár minutách hotovo :) Na velký odpor jsem se nezmohl, pár koulí vyšlo, ale jinak nic moc, takže skóre vždy okolo 48-16, kdy jsme končili se začátkem barevných. Ve skupině jsem skončil čtvrtý a postoupil do play-off pro nepostoupivší hráče do play-off A. Tam jsem neprve kontumačně postoupil do finále, kde kontumačně prohrál ve finále, čímž byl asi z celého T4 vyřazen pro dvě kontumace :)

Ale hlavně jsem od té doby zase snooker opět měsíc nehrál. A teď trpím. Tempo odešlo, tehdy jakž takž prováděný strk taky, bílá mi skáče po stole, hledám cit pro míření... je to skoro horší, než když jsem začínal - tam jsem aspoň nevěděl, co hrát. Tady se snažím o to, co dříve trochu šlo, a najednou to prostě nejde. Takže dva poslední snookerové tréninky ve znamení velké frustrace :)

Ale pojďme dál a od mé hry :)

Byly tady Mistrovství republiky. Nejprve to hezčí, tedy dámské :)

To se konalo v Mladé Boleslavi a účastnilo se ho osm dívek a žen. Snookeristky doplněné o poolistky. A dvě papírově velká jména -Eva Mašková, coby vítězka rakouského ligového turnaje, a na druhé straně Veronika Hubrtová, excelentní poolová hráčka s mezinárodními úspěchy. Od nich se čekalo dost. Turnaj byl víkendový, v sobotu jsme holky organizačně dostali se Zdeňkem alias Tupelem na starost my - a šlo to bez problémů :) Teda... Eva Mašková se překotila s židlí a rozbila si hlavu. S odskokem do nemocnice, ale přesto postoupila ze své skupiny z prvního místa. S ní Zuzana Kožlová. Z druhé skupiny Hanka Kaslová a po velkém finiši v posledním zápase Veronika Hubrtová. Ta se před posledním zápasem krčila na poslední příčce s nejhorším skóre, ale nakonec to dotáhla k postupu - šampionka se nezapře. A vlastně i tím, že se postupně na snooker začala adaptovat - první zápasy rozpačité, ale pak to šlo nahoru.

Druhý den bylo play-off Eva Mašková proti Veronice, Hanka proti Zuzaně. Zápasy vyrovnané, ale vítězí v nich Veronika a Hanka. Finále velké drama doslova do poslední koule a... snookeristkám vypálila rybník Veronika. I včetně naší speciální ceny za nejvyšší náběh. Pořád jsme se Zdeňkem přemýšleli, co by to mohlo být, a nakonec nás napadlo, že co kdyby to takhle bylo tolik čokoládově-bonboniérových koulí, kolik bude hodnota náběhu. Nakonec jsme to trochu modifikovali na barevné kulaté žvýkačky :) Akorát jsme netušili, kolik může ten nejvyšší náběh být, tak jsme těch kuliček nakopili kolem šedesáti :) Náběh byl 21 :) Žvejkal jsem ještě donedávna :D

Každopádně turnaj to byl velmi pěkný - holkám to seklo, zápasy byly napínavé. Myslím, že atraktivitou by to v budoucnu mohlo přilákat nějaké to další diváctvo, než co se sešlo v Boleslavi. Takže se už těším na další ročník.

A o měsíc déle MR klasické - tedy jak muži, tak i ženy. Pavouk vyšel hodně zajímavě - neměl prakticky slabé části, sliboval vyrovnané zápasy. Do toho ještě mnozí kvalifikanti udělali trochu průvan v zaběhnutých pořádcích. Kupříkladu Honza Janata - ten sice dříve snookerové MR už vyhrál, ale to bylo v dobách, kdy se u nás snooker hrál jako doplňěk poolu. Dnes jsou tu už snookeroví specialisté a... Janata stejně došel až do semifinále a některé zápasy teda exceloval. Podobně Adam Houdek - poolista, který vyřadil jak Zabloudila, tak Mariče - tj. hráče, kteří jinak patří k favorizovaným ve snookerových soutěžích.

Každopádně jediní dva vyslovení favorité MR byli dva - tradičně Fang a "skrytě" Dominik Halamka. Dominik je známý jako hráč poolu, ale nesoutěžně hraje hodně snooker. Už byl ve snookeru mistr republiky a nikdy z MR neodešel bez medaile. Trénuje v Herlequinu a každý, kdo ho tam viděl hrát, tak chválil. Kdo na MR zaexceloval, byl Richard Ormiston. Na Masters byl ve finále, na MR hrál parádně. Zcela vymazával své soupeře, včetně dlouho neporaženého Fanga v semifinále. Až Dominik Halamka ve finále, které byla spíše bitvou nervou a jistot, Richarda zastavil a vyhrál. Jak říkal, výkony nebyly stoprocentní, ale byly takové, kterými vyhrál - hlavně díky parádním koncovkám, kdy z ničeho vykouzlil v závěru framu najednou dvacet a více bodů.

MR jsem si užil - jako divák, spoluorganizátor, částečný rozhodčí (na vracení situací z prvního kola play-off asi nezapomenu :D) a tvůrce výsledkové tabule pro finále :) Samozřejmě vytvořené v Javě :D

No, a nakonec jsem si začátkem května i zkusil snookerové mluvení do televize :) Šli jsem se Zdeňkem dělat další díl našich rozhovorů - tentokrát s Michalem Šímou, komentátorem Eurosportu. Měla to být částečně i reportáž z toho, jak se dělá přenos. Tak jsem si to tam prohlédli, Michala se vyptali, vlezli si s ním do komentátorské kabiny... a tam Michal ukázal, že myslel vážně otázku/pobídku "pojďte si taky zkusit něco říct" :) Nejprve jsme říkali, že bychom tam neměli co říct, ale nakonec teda, že to zkusím :) V okamžiku, kdy Michal do přenosu řekl: "A po přestávce na nás čeká malé překvapení", to stejně už nešlo jinak :))

Michal nahodil, že bychom mohli začít tím, že okomentuju, co mě překvapilo v letošním Mistrovství světa, které právě probíhalo a jehož zápas byl zrovna na programu. Tak jo, vzal jsem si k ruce pavouka, něco tam vybral, skočil si na nervózní toaletu, pustil si mikrofon u sluchátek... a tak jsem tam jako "snookerový žurnalista" (tak jsem byl uveden :)) povídal o tom, že některá stará známá jména jsou ze hry ven, že některá nová naopak ve hře a že si myslím, že vyhraje Hendry (hned následující zápas dostal klepec od O'Sullivana :D). A pak Michal přehodil téma k našemu MR. A pak jak je na tom snooker u nás. K ženám ve snookeru. Ke snookeru na Slovensku. A už nevím k čemu všemu. Michal zalovil v dosud došlých diváckých dotazech posílaných mailem a něco z toho se právě ve zmíněných tématech načalo. Zaplaťpánbu, že to byly otázky, na které jsem dokázal improvizovaně odpovídat :D

Nevím, jak vlastně byl můj vstup dlouhý - možná pět, možná deset minut - celkem jsem tam chytl slinu a jak jsem začal, tak nakonec mluvil dál, ale prý to bylo dobré :) Jednou jsem se tam sice uprostřed věty na jednom slově zasekl, ale z toho mě Michal zase vysekl :) No, sice jsem měl ze začátku sevřený žaludek, ale zážitek to byl moc pěkný - jak přítomnost ve studiu při přenosu, tak samotné mluvení :)) Akorát jsem se teda neslyšel :) Když jsem mluvil, tak jsem vlastně ani nevnímal, co jsem vlastně říkal, a docela by mě ten výsledek samotného zajímal :)